Česká národní banka v posledních týdnech představila několik nových regulací bankovního sektoru: v polovině září oznámila, že určuje nulovou sazbu proticyklické kapitálové rezervy, na začátku října dále stanovila čtyřem bankám sazby ke krytí systémového rizika. Tento příspěvek krátce shrnuje, z jakého důvodu ČNB tato nová pravidla zavádí a co lze od ní dále v tomto směru čekat.

Finanční krize přinesla v celoevropském měřítku poměrně rozsáhlé změny v regulaci finančního sektoru. Jednou z důležitých novinek je i snaha o důkladnější a formálnější péči o finanční stabilitu, což začalo být v posledních letech jednotně označováno jako tzv. makroobezřetnostní politika (macroprudential policy, dále jen MaP). Ta se tak stala důležitější součástí dohledových institucí napříč EU a bude doplňovat současný dohled nad jednotlivými institucemi.

Hlavní autoritou odpovědnou za provádění MaP v České republice se stala Česká národní banka (ČNB). Ta měla péči o finanční stabilitu nadefinovánu ve svých cílech již před finanční krizí, ale pouze nepřímo. Upřesnění jejího mandátu v tomto ohledu přišlo minulý rok v srpnu, kdy byla péče o finanční stabilitu přímo přidána do zákona o ČNB jako jeden z jejích klíčových cílů. Během letošních prázdnin byla také definitivně dokončena transpozice směrnice EU o kapitálové přiměřenosti (tzv. CRD) do české legislativy. To ČNB mj. otevírá prostor pro využívání řady nových makroobezřetnostních nástrojů, které byly v posledních letech připraveny na evropské úrovni.

Jedním z prvních dopadů MaP v ČR, které souvisejí právě s pravidly CRD, je zavedení již zmíněného dodatečného požadavku na kapitál pro banky v závislosti na tom, jak moc přispívají k systémovému riziku. Míra systémové významnosti banky v jistém smyslu určuje, jak závažné by byly pro českou ekonomiku dopady spojené s pádem dané banky. Čtyři tuzemské banky, jejichž příspěvek k tomto riziku je největší, tak budou muset dle pokynů ČNB držet více kapitálu; právě proto, aby se snížila pravděpodobnost jejich pádu, které by měly pro ekonomiku velmi nepříznivé následky.

Další nástroj spadající pod MaP je tzv. proticyklická kapitálová rezerva (PKR). Tu budou všechny banky (i družstevní záložny) vytvářet v časech, kdy budou úvěry poskytované podnikům a domácnostem růst z pohledu ČNB nepřiměřeně rychle a bude hrozit úvěrový boom. Takto naakumulovaný kapitál pak bude institucím sloužit v časech nepříznivého ekonomického vývoje, což by mělo působit proticyklicky a umožnit bankám nadále úvěrovat domácí ekonomiku i v tomto období, kdy se schopnost a ochota bank poskytovat úvěry obecně snižuje.

Velikost PKR bude ČNB stanovovat vždy každé čtvrtletí. Makroobezřetnostní politika se tak dostane více do popředí zájmu odborné veřejnosti, jelikož stanovení plošné nenulové PKR může mít na bankovní úvěrový trh obdobný dopad jako zpřísňování měnové politiky – tj. bude tlumit úvěrovou aktivitu. Primárním cílem PKR je sice posílení bankovního sektoru pro případné budoucí úvěrové ztráty, které plynou z předchozí vysoké úvěrové aktivity bank, ale nepřímým dopadem je i umírňování úvěrování, jelikož banky budou muset pro své úvěrové portfolio držet vyšší objem kapitálu a poskytování úvěrů se tak bance „prodraží“.

Co lze očekávat od ČNB ohledně nastavení tohoto nového nástroje? ČNB vyhlásila poprvé sazbu PKR v září, a to v nulové výši. To bylo očekávané rozhodnutí, jelikož úvěrová aktiva v tuzemské ekonomice je stále nízká a další indikátory úvěrový dynamiky ukazují, že finanční cyklus v ČR ještě nevstoupil do fáze rychlého vzestupu. Navíc v současnosti, kdy ČNB potřebuje dále uvolňovat měnové podmínky, a to i za cenu využívání kurzu koruny jako měnového nástroje, by plošné nastavení PKR na nenulové úrovni nebylo vhodné i z toho důvodu, že by šlo proti snahám měnové podmínky uvolňovat. Proto nelze očekávat, že by ČNB v nejbližší době nastavila nenulovou hodnotu PKR, a zejména ne v době, kdy bude využívat kurz koruny jako měnový nástroj, což potrvá dle posledního vyjádření ČNB do začátku roku 2016.

Pokud by se aktivita v určitém úvěrovém segmentu – např. u úvěrů poskytovaných domácnostem na bydlení – začala i z důvodu velmi nízkých úrokových sazeb nadměrně zvyšovat, může ji ČNB v příslušném segmentu přibrzdit s využitím dalších nástrojů makroobezřetnostního charakteru, například omezením poměru výše úvěru k výši hodnoty nemovitosti (tzv. Loan-to-Value ratio). Nebude však nastavovat plošně PKR, která by dopadla na všechny úvěry poskytované domácnostem i podnikům.

Z výše uvedeného plyne, že se makroobezřetnostní politika bude v následujících letech stávat významnější součástí dohledové činnosti v EU, a bude tak více ovlivňovat samotné domácnosti a podniky a jejich možnosti si vzít bankovní úvěr. V případě ČR však nelze očekávat, že by k nastavení nenulové výše proticyklické kapitálové rezervy došlo před rokem 2016, jednak je úvěrová aktivita v domácí ekonomice stále utlumená a příliš zřejmě nezrychlí ani v příštím roce, jednak by tím ČNB šla proti své snaze měnové podmínky nadále uvolňovat prostřednictvím kurzu koruny.

Na samotné odborné úrovni však bude třeba ohledně makroobezřetnostní politiky vyřešit ještě důkladně jednu otázku, a to jak správně kombinovat jednotlivé regulatorní i měnové cíle, tj. dohled na mikro úrovni, makroobezřetnostní politiku i politiku měnovou. Řada cílů těchto politik může být poměrně protichůdná, například makroobezřetnostní regulace s využitím PKR zamýšlí v určité fázi recese kapitálové požadavky uvolnit, aby banky mohly dále úvěrovat reálnou ekonomiku. To je však proti snahám dohledu na mikro, tj. individuální, úrovní, který bude považovat za žádoucí, aby banky držely v průběhu recese kapitálu co nejvíce a byly tak  odolnější proti neočekávaným ztrátám. Obdobné konflikty mohou existovat mezi politikou dohledovou a měnovou. Například aktuální snaha ECB jako měnové autority o další uvolňování měnových podmínek a podpoření úvěrování evropské reálné ekonomiky je v určitém konfliktu s úsilím ECB jako nové dohledové autority o kontrolu aktiv bank a přípravu přísných zátěžových testů – ty totiž ochotu bank poskytovat úvěry logicky snižují, jelikož si banky chtějí z důvodu testů držet vyšší kapitálovou přiměřenost a menší rizikovost portfolií.

Z toho plyne, že kombinace různých politik nemusí být zcela jednoduchá a v tomto ohledu lze doufat, že ČNB – od roku 2006 jako společná dohledová a měnová autorita – již získala potřebné zkušenosti a bude umět všechny své současné mandáty správně skloubit.